
Upřímnou soustrast. A co dál?
Ta dvě slova zazní snad pokaždé, kdy někomu zemře blízký člověk. Jsou důležitá, protože jsou projevem účasti. Tedy měla by být jejím projevem. Jenže ten kdo truchlí, může mít intenzivní pocit, že právě těmi slovy to celé často končí a samotná účast se kamsi vytrácí. Jako by byla odškrtnuta společenská povinnost a hotovo. Jako by se po vyslovení...








